Monthly Archives: Prosinec 2013

Případ lupiče na kolečkových bruslích.

Sjížděli spolu na kolečkových bruslích mírný kopeček od náměstí k místnímu parku. Kličkovali mezi chodci, smáli se jejich nadávkám a potom na silnici k smrti děsili řidiče, když znenadání se objevili před kapotami jejich vozů.

Smykem to vzali na cestičku do parku stoupající nahoru k letnímu altánku. Se smíchem se přitiskli k sobě a spojili ústa dlouhým polibkem.

„To byla krása,“ vydechla rozjařeně a s rozkoší přijímala partnerovo hlazení oblin dívčích ňader.

U nás v Míchově 2: Milenci

Jako obvykle měla Anděl strážný pravdu. Vobořilovi přišli domlouvat termín svatby.

Seděl v kanceláři a v hlavě si promítal poslední měsíce. Pomohl Heleně s obývákem, pravidelně chodil večer co večer ji vyjídat a hádat se, že na jídlo přispěje.

Padla čtvrtá hodina, sbalil si věci a zavolal Heleně jestli může přijít.

„Prosím tě proč pořád voláš, snad je to samozřejmý,“ rozčilila se.

Láska na druhý pohled

Dubnové počasí těchto dnů dávalo za pravdu názvu Aprílové počasí. Chvíli svítilo studené sluníčko, chvíli se snesly spršky ledového deště.

Pepa Vostrý, penzionovaný policajt a trafikant v jedné osobě zapnul v kamrlíku, který nazýval kanceláří kamínka a začal na prodejně doplňovat zboží.

Jak se tak točil kolem pultu, padl mu zrak na nejbližší peron autobusového nádraží u kterého jeho trafika stála.

Dobrý večer přeje Kazišuk.

(Dovolte, abych se vám představil. Jmenuji se Kazišuk a patřím do čeledi strašidel domácích. Nevěříte? Jen si vzpomeňte, jste v nejlepším, milujete se a někdo zaklepe nebo zazvoní, dítko zakňourá. Tvrdíte že je to náhoda? OMYL, vážení to jsem spískal já, strašidýlko KAZIŠUK.

Pojďte nyní se mnou do jednoho nejmenovaného městečka a pokochejte se krásou strašení. Tak kde se zastavíme. No, třeba tady, Vojáskovi, jsou mladí, bezdětní, tam to bude zábava.)

 

Slasti doktora Mráčka

Ke dvanácté hodině se omluvili zbylým svatebním hostům, zaplatil útratu a naložil novomanželku s mámou do auta. Když přijeli domů a chystal se odemknout, matka do něj šťouchla „nezapomeň nevěstu přenést přes práh!“ „Vím,“ odvětil, „ale nejdřív odemknu, ne?“ Otevřel dveře, vzal Hedviku do náruče, políbil a řekl „vítám tě doma Heduško.“ Před dveřmi pokoje ji sundal, otevřel dveře a rozsvítil. Zůstala ztuhlá úžasem. Naposledy, začátkem týdne to byl studentský pokoj, nyní se dívala do úplně nové, krásné ložnice. „Kdys to předělal,“ vydechla. „Předevčírem dovezli nábytek a včera jsme to s mámou dali dohromady,“ pochlubil se. „Tak se mějte novomanželé a v devět na snídani,“ rozloučila se máma.

U nás v Míchově 1. kapitola.

Kapitola 1: Jiskření.

     Městečko Míchov se rozprostírá na svahu místní velehory zvané Smraďák.

Bůh ví kde předkové k tomuto názvu došli, protože dnes tam nic nesmrdí, pokud odpočítáme zápach starých Smržů.

Vjedete-li do městečka ulicí rodinných domků, nebo spíše vilek, ocitnete se na čtvercovém náměstí, kde dominantou je radnice, stvořená snad ze všech stavebních slohů, co existovaly. Na protější straně náměstí se tyčí hotel Záložna.

Silnice se potom kroutí do vršku, kolem zemědělského družstva až ke kostelíku s malým hřbitovem. Dál už vede pouze polní cesta do blízkého lesíka na úpatí Smraďáku.

Ano, pane doktore

     Bylo téměř deset hodin večer. Odšoural se s třetím šálkem kávy ke stolu, znechucen odsunul skripta a pomalu srkal horkou kávu. Z předsíně slyšel klapnutí vchodových dveří.
„Aha, máma je zpátky z práce,“ pomyslel si. Po chvíli slyšel její kroky a otočil se na židli: „Ahoj mami, jak bylo v práci?“
„Blázinec,“ odpověděla unaveně „a k tomu malér, že nevím jak z toho.“