Štědrý večer.

Zrovna když ukládala víno do vinotéky cinknul zvonek ode dveří. Vstala, upravila se a šla otevřít. „Roberte, miláčku, ty jsi přišel?“ zvolala roztouženě a vtiskla mu polibek. Rychle se svlékal z kabátu a vzápětí stuleni k sobě v obýváku se vášnivě líbali. „Zůstaneš do rána?“ „Ne miláčku, musím domů, moje ropucha pozvala syna a snachu na večeři, tak musím hrát milujícího otce.“

 

„Podívej, co donesl Ježíšek mému Robertíčkovi,“ zašišlala a podala krabici. „Jestli to bude zase nějaká ohavná kravata, tak se picnu,“ pomyslel si. Otevřel krabici, byla tam ohavná kravata hýřící všemi barvami. „Ta je krásná miláčku!“ zajásal a přisál se polibkem. „Tobě také Ježíšek něco donesl,“ upozornil ji a podal jednu malou a druhou větší krabici.

 

 „Ach, to je krása!“ zvolala, když otevřela menší krabičku. „Jsou to pravé české granáty,“ upozornil. Položila je opatrně do krabičky a nedočkavě otevřela druhou krabici. „Ta je kouzelná!“ zasténala když uviděla fialkovou průsvitnou noční košilku, „proboha proč tolik utrácíš, víš, že tě mám ráda i bez dárků.“ „Jsou přece vánoce miláčku,“ namítl.

 

Zmizela i s košilkou v koupelně a po chvíli jako víla se začala kolem něj točit, oděná pouze v nové košilce. Pomohla mu odstrojit, sedla si na klín a přisála se na rty. Pomalu, s rozkoší se mazlil s oblinami ňader, potom ji uchopil, položil na předložku z kůže ledního medvěda a vyhrnul košilku až ke krku. Rozevřela do široka nohy a nechala se laskat polibky. Sklouzl do klína, zlíbal celou buchtičku a přisál se ústy na růžový hrášek. Zasténala, pozvedla klín a po chvíli dráždění vybuchla v záchvatu vzrušení. Tělo se vypjalo do oblouku, rukama si tiskla ňadra a sténala blahem.

 

Zvedl jí nohy na svá ramena a vnořil se s rozkoší do rozvášněného lůna. Znovu silně zasténala a ucítil sevření svého dobyvatele. Tvrdými přírazy útočil uvnitř sametově vlhké jeskyňky. Cítil jak klín přírazy opětuje a jde mu naproti. Ležela pod ním, ňadra vztyčené, houpající se v rytmu přírazů, hroty nalité vášní. Hlava, zčervenalá vzrušením byla hluboce zakloněná dozadu a přerývaně sténala blahem. Ucítil blížící se konec, co by za to dal to oddálit. Zasténal a zaplnil lůno výstřikem. Ještě chvíli pokračoval, než začal dobyvatel měknout. Vyklouzl  a přitiskl se k chvějícímu tělu. Líbala ho prudce, v očích slzičky. „Ty můj milovaný divochu,“ zašeptala roztouženě.

 

Tulili se k sobě na pohovce, prokládali to polibky, když mu zabloudil zrak na hodiny. „Proboha, to už je tolik?“ podivil se a začal se oblékat. „Opravdu musíš miláčku?“ smutně se zeptala. „Víš jak nerad od tebe odcházím, ale musím, neodpustili by mně to.“ Oblékl se, ještě jednou se políbili a zmizel ve tmě.

 

Vklouzla do koupelny,osprchovala se a oblékla domácí úbor. Uklidila v obýváku stopy předchozího řádění, schovala šperk do klenotnice a sedla si k telefonu.

 

Vyťukala číslo. „To jsi ty Ludvíčku?“ zaposlouchala se „chtěla jsem ti navrhnout, jestli nechceš u mne strávit dnešní večer, nebo spíše noc,“ zašveholila.“Přijdeš, tak se moc těším.“

 

 

 

Položila telefon, sebrala noční košilku, v ložnici ji uklidila do zásuvky a vytáhla jinou, červenou. V kuchyni otevřela ledničku, předsmažené řízky, bramborový salát ze supermarketu přemístila na kuchyňskou linku a začala chystat štědrovečerní večeři. „Copak asi donese Ludvíček,“ mlsně zapřemýšlela. Dárek pro něj, kravatu všech barev už měla nachystanou.

 

 

 

 

 

Julius Robbertos 2013/14

 

www.robbertos.estranky.cz

 

 

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.