Stará hájovna 5.

Kapitola 5 – Přísně utajená svatba.

 

Začátek měsíce dubna nevypadal nejlépe. Sněhové přeháňky se střídaly s deštěm, severní vítr tomu také nepomáhal, spíše škodil. Jak se říká, ani psa by člověk ven nevyhnal.

Ve Staré hájově seděla celá sestava kamarádů. Na kratší straně rohové lavice trůnil hajný Poděs, po jeho pravici se usadili Kulička a Šerlok a na židlích naproti nim pak Luboš s Hankou.

Luboš právě nosil na stůl talíře s jelením gulášem a domácími knedlíky.

„Gulášek, ten já rád,“ zavrčel hajný spokojeně.

Luboš ještě doplnil roztočené sklenice s pivem, donesl je na stůl a přisedl si.

„Tak dobrou chuť,“ zavelel.

Ticho bylo přerušováno pouze cinkáním příborů a hajného mlaskáním.

Dojedli, Hanka posbírala talíře a odnesla je do síně Astě. Akorát do hajného vylízaného talíře přidala naběračku guláše.

Vrátila se ke stolu. Pomalu dopíjeli pivo a v podivně dlouhém tichu to rozťal Pepa Kulička.

„Teda tady je dneska nálada jako na pohřbu, co se sakra děje, vyvalte to?“

„Máme menší problém,“ ozval se zadumaně Luboš.

„Osmnáctého máme svatbu ve městě, ale máme strach že se tam přiřítí celá dědina. A my chceme jenom malou svatbičku jenom se svědkama.“

„Svědky máte?“ zeptal se Šerlok.

„Zatím ne, chtěli jsme vás poprosit, jestli byste nám nešli za svědky,“ ozval se Luboš a zkoumavě se na osazenstvo podíval.

„Na mě zapomeňte,“ ošil se hajný, „do roka byste se rozvedli.“

„Na nás se Lubo můžeš spolehnout,“ řekl zamyšleně Pepa Kulička.

„Ale s tou dědinou, to máš pravdu, to je problém.“

Po chvilce ticha se hajný rozzářil: „Ale děti moje, vždyť to není žádný problém, už to mám vymyšlený.“

A zasvětil je do svého poněkud šíleného a snad fungujícího plánu.

 

(Poznámka autora: Kdybych vás nyní do plánu zasvětil, neprožili byste si tu hajného improvizaci.)

 

Schylovalo se k večeru, tak se hosté odebrali k domovu a Hanka s Lubošem osaměli.

Hanka umývala nádobí, on se šťoural v krbových kamnech. Přiložil a povzdechl si, „teda řeknu ti ten Poděsův plán je natolik šílený, že mám strach jak to všechno dopadne.“

„Neboj,“ zasmála se, „ono to babkám patří, vytrestají se za svoji zvědavost.“

Poklidili, zhasli a odstěhovali se do ložnice.

Zalezli do postele a zhasli a přitulili se k sobě.

Pomalu líbal tělo, klesal ke  klínu a ruka se mazlila s lasturkou, projížděla štěrbinku, cítila její vlhkost a hebkost.

Když provedl inspekci pahorku, pokryl ho řádně polibky, odstěhoval se mezi nohy a zabořil obličej do lasturky. Krásně voněla, doslova plavala ve vlhkosti a tak jazykem lechtal všechna místečka kam mohl dosáhnout.

 Pak se jazykem odstěhoval na hrášek na vrcholu lasturky, mnul ho v ústech, lechtal jazykem a sál do sebe. Dva prostřední prsty zasunul do dírky a rychle masíroval horní stěnu.

Chvíli Hanka vzrušením prudce dýchala, pak ucítil jak vchod do dírky se křečovitě stáhl a ona doslova explodovala ve víru nejvyšší rozkoše. Tělo se zmítalo do oblouku, bříško se chtělo líbat někde nahoře se stropem, rukama rvala prostěradlo pod sebou. Chroptivě, prudce vydechovala, lapala po dechu a celá lasturka se koupala v její vláze.

Vyměnil  své prsty za ztvrdlý kolík a dlouze, pomalu projížděl dírku. Mazlil se s pocitem neskonalého blaha, Hanka byla jako milenka parádní.

Přitáhla ho na sebe, tiskla na ňadra, tiše sténala a tak začal prudce a rychle do dírky útočit. Nevydržela a znovu explodovala vzrušením, tiše vykřikovala, zmítala se proti a když už se začala uvolňovat, tak se sténáním  skončil i on.

Po chvíli hlazení a líbání se zavrtali pod deku a společně v náručí usnuli.

 

Zhruba po týdnu se počasí umoudřilo, sluníčko vše vysušilo a příroda rozkvetla jarními květy.

Bylo to asi tak dva dny před svatbou. Babky se samozřejmě nějak domákly, že svatba bude 18. dubna, kde a v kolik hodin to nevěděly. Ale nahradily to ostražitostí.

 

Babka Semelová právě stála na terase před samoobsluhou s flaškou otevřeného piva a když si dala mohutného loka uviděla Trotlovo auto s přívěsným vozíkem, byl plný stolů a jakýchsi fáborů, jak projíždí pomalu návsí.

Vyprskla pivo z úst a hnala se k zábradlí, aby viděla kam auto míří.

Auto na konci dědiny zpomalilo a odbočilo doprava na lesní cestu vedoucí ke zřícenině malého hrádku.

Opatrně položila flašku na zem a roztřesenými prsty mačkala tlačítka mobilního telefonu.

„Božo, teď sem zmerčila Trotla s hajným, jeli na hrádek a vezli tam stoly a nějaký další krámy.“

Zaposlouchala se od odpovědi a vyprskla,“ to si myslíš že tam budou dělat skautský tábor nebo co? Jasně tam budou mít svatbu, problém je v kolik hodin.

Znovu se zaposlouchala, „ jo, to bude nejlepší to máš pravdu.“

Zastrčila telefon do kapsy a zašklebila se, „na nás Trotlíčku nemáš!“

 

Přišel den svatby. Babky zaujaly pozorovací stanoviště na terase samoobsluhy a spokojeně se na sebe podívaly když uviděly auta Kuličky a Šerloka ozdobené svatebními fábory jak míří k hájovně.

Mezitím hajný, sám bez Asty, ale s mohutným tlumokem a svojí dvojkou docházel po cestičce lesem k hrádku.

Porovnal stoly, vytáhl s tlumoku bateriové rádio s cd přehrávačem, dva balíky chlebíčků a láhve s vínem.

„Teda, jestli to nevyjde, tak to budu muset sežrat sám,“ zamrčel.

Podíval se na hodinky.

„Tak už je čas,“ zachechtal se, natočil rádio na dědinu, vložil do něj cédéčko, které s Lubošem pečlivě připravili a spustil to. Známý svatební pochod zaburácel ztichlým lesem. Hajný vytočil hlasitost na maximum a vylezl na torzo strážní věže, odkud měl výhled na cestu kroutící se z dědiny na hrádek.

 

Debatující babky na terase zvuk svatebního pochodu který se nesl od hrádečku doslova přimrazil.

„Kurňa holky voni nás přetento..,“ zavřískla jedna a celé stádo babek se v horečném spěchu vrhlo na silničku k hrádečku.

Hajný seděl na kusu zdiva a dalekohledem zkoumal cestu.

„Už jdou, „vydechl si spokojeně, „sežraly to.“

Počkal, až babky zmizí za první zákrutou, slezl dolů z věže a vypálil z dvojky ránu.

Babky se po ráně zastavily, ale slyšely od hrádku jakési řečnění, tak přidaly do kroku.

Mezitím se od hájovny odlepily dvě nazdobená auta a pomalu si to zamířily k městu.

 

Hajný se spokojeně uvelebil na stoličce a čekal až babky dorazí. Netrvalo to dlouho a jedna se objevila v oblouku polozbořené brány.

S otevřenou pusou hleděla ztrnule na hajného a na stoly. Přiběhl zbytek a nyní ostatní babky napodobovaly tu první.

„Kde jsou?“ zakvílela rozčileně jedna z nich.

„Koho myslíte?“ zašklebil se hajný.

„Teda jestli myslíte svatebčany, tak ti jsou asi na radnici, tady si dělám sám takovou soukromou svatbu, chcete se připojit?“

„Teda fuj, to může jenom Poděs nás tak napálit, pojďte holky, za trest mu to tady vyžereme,“ a vrhla se s babkami ke stolu.

Zatím co se babky cpaly a popíjely, hajný vypnul rádio a schoval ho do tlumoku.

„Teda máš to dobrý,“ chválily ho babky.

„Já ne,“ zasmál se, „to máte od svatebčanů, za tu námahu do kopce.“

„Jéžiši kriste holky, oni byli s Trotlem domluvený, teda jsme to ale blbý slepice. Tak to má Trotlíček u nás skovaný,“ zaječela jedna z babek.

Zastrčila si čtyři chlebíčky do kapsy, dojela víno přímo z lahve a dav babek se hrnul zpět do dědiny.

Hajný pouklízel stoly a spokojeně se odebral zpátky.

 

Bez problémů za absolutního nezájmu se vrátili svatebčané z města, řidiči odvezli auta domů a šlapali zpátky k hájovně kde se srazili s hajným.

„Tak jaký to bylo, jak vidím tak tě nepřizabily,“ chechtal se Šerlok.

Hajný se zašklebil: „No, kdyby tam byli filmaři, tak měli krásnou českou komedii.“

Vešli dovnitř a připojili se k ostatním.

 

(Poznámka autora: Prý dělám čtenářům velké chutě, tak se raději o svatební hostině nezmíním, ale měli se opravdu dobře.)

 

Svatební hosté se pomalu rozcházeli okolo půlnoci a novomanželé se konečně dostali do postele.

Lubošova ruka se pomalu sunula po oblinách své choti, když Hanka mu zašeptala,

„miláčku, máš ale smůlu, přišly postní dny, budeš to muset přežít.“

„No to mě potěš, to jsi si vybrala správný dny,“ vzdychnul si a přivinul ji k sobě.

Lehce ho políbila na čelo, „neboj, však si to vynahradíš.“

 

J.Robbertos 2015.

 

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna.