Category Archives: Klasika

Poslední mohykán.

Tak, odkud bych asi začal. No, o tom jak jsem  na štědrý den přišel o manželku a dcerku vyprávět nebudu, stále to ještě bolí. Ale pravdou je, že jsem se zhroutil a skoro půl roku mě doktoři dávali dohromady.

Stará hájovna 5.

Kapitola 5 – Přísně utajená svatba.

 

Začátek měsíce dubna nevypadal nejlépe. Sněhové přeháňky se střídaly s deštěm, severní vítr tomu také nepomáhal, spíše škodil. Jak se říká, ani psa by člověk ven nevyhnal.

Ve Staré hájově seděla celá sestava kamarádů. Na kratší straně rohové lavice trůnil hajný Poděs, po jeho pravici se usadili Kulička a Šerlok a na židlích naproti nim pak Luboš s Hankou.

Stará hájovna 4.

Normal 0 21

Kapitola čtvrtá – vánoční.

 

Přišla zima. Jak se říká „ani psa by tam člověk nevyhnal“. Teploty kolísaly kolem nuly, na zemi poprašek sněhu a od severu to nepříjemně fičelo.

Hanka se točila kolem sporáku, v kuchyni to vonělo cukrovím a Luboš místo toho aby zalezl do kamrlíku vzletně nazvaného pracovnou, seděl u stolu a trápil svůj přenosný počítač.

Stará hájovna 3.

Kapitola třetí – podzimní.

 

Listí na stromech před hájovnou již dostávalo podzimní nádech.

Byla sobota.

 Luboš neochotně pootevřel jedno oko na které ho šimral paprsek sluníčka prosvítající mezi zataženými závěsy na okně. Otočil se k nočnímu stolku, pohlédl na budík a zavelel: „Vstávat, bude osmá, ať nás netahá Poděs z postele.“

Stará hájovna 1 a 2

Když se po chvíli vynořil z hájovny Luboš, bylo jasné proč se mu říká Trotl. Oblečený do starého hubertusu, původně zeleného, dnes hrál vybledlými barvami, vojáci by ho brali jako maskovací. Na hlavě měl plstěnou hučku, která si barevně nezadala s kolegou hubertusem. On ten hubertus nebyl obyčejný starý kabát, měl po stranách našité kapsy, skrývající vše co potřebuje chlap, houbař na své výpravě. V jedné placačku s životabudičem vlastní výroby, v jiné vystřelovací nůž, prý houbařský, leč každý lovec krokodýlů by mu ho záviděl. No a potom telefon, kapesník, klíče a podobně. Z vedlejší chaloupky, bývalého vejmínku vytáhl košík, teda on to byl skoro prádelní koš, zamknul a vyrazil.

3. Blondýnka mezi muži.

Sluníčko opatrně nakukovalo mezi napolo staženými závěsy. Zašimralo Irenu na očích, pomalu se probrala a nechápavě se rozhlédla po cizí ložnici. Odhodila deku, opatrně spustila nohy na zem a pomalu jí docházelo kde se ocitla.

„Holt holka, nezapřeš blbou blondýnku,“ povzdechla si.

Pozvolna se oblékla a vyšla na chodbu. Zdola bylo slyšet Karlovo pozpěvování a třískání nádobí. Plíživě se sunula po schodech dolů ke kuchyni, nahlédla opatrně a potom se rychle zezadu přisála na Karla, který zrovna vytahoval topinky z topinkovače.

Štědrý večer.

Zrovna když ukládala víno do vinotéky cinknul zvonek ode dveří. Vstala, upravila se a šla otevřít. „Roberte, miláčku, ty jsi přišel?“ zvolala roztouženě a vtiskla mu polibek. Rychle se svlékal z kabátu a vzápětí stuleni k sobě v obýváku se vášnivě líbali. „Zůstaneš do rána?“ „Ne miláčku, musím domů, moje ropucha pozvala syna a snachu na večeři, tak musím hrát milujícího otce.“

3. U nás v Míchově. Před svatbou.

Kapitola 3: Před svatbou.

Bylo skoro deset hodin, když se do kanceláře tiše vplížila Anděl strážný s kávou. „Abys neřekl, že jsem na tebe zapomněla,“ významně upozornila. „Děkuji vám,“ překvapeně vydechl, tuše nějakou její další čertovinu. „Jo,“ spustila „od farářů přišlo, že prodávají tu jejich pastoušku, co jí říkají fara.“ „Kolik za tu barabiznu chtějí?“ zeptal se a míchal kávu. „Ani nevím, musela bych se podívat. Jo, u těch Vobořilů to nějak neklape. Přišla stará, jestli by ten mladej nemohl dostat místo u pracovní čety po starým Součkovi.“ Napil se kávy a zeptal se „Co mají mladí za problémy, že se do toho montuje stará?“ „Ta se montuje do všeho, mladí by potřebovali být sami,“, namítla a už se natahovala u okna, aby zjistila co se děje na náměstíčku.

2.Námluvy kulhavé blondýnky.

Irena seděla u stolku v jídelně horské chaty Růženka a mlčky popíjela kávu. Uplynuly tři dny, kdy se s Karlem na Vraní boudě rozloučila a nasedla do rolby, která ji svezla na chatu. Dokonce odepnutá lyže se našla a spočívala s ostatními v lyžárně, protože kotník při chůzi pobolíval a doktor, který nohu prohlédl ji lyžování zakázal.

3. Dobrodružství entomologa do nového roku

Zima tohoto roku udeřila nečekaně a prudce. Už týden se denní teploty nevyšplhaly ani o kousíček k nule. Bez sněhu, větrno, město vyhlíželo smutně a pustě. Kdo nemusel, nevylezl ven. Luboš a Zuzka vyšli ven z vrátnice ústavu, zachumlaní jak to šlo a zvolna kráčeli k domovu.

„Broučku, co říkáš, nezalezeme na chvíli do nějaké kavárny, nebo restaurace? Mě se domů nechce, bytná šetří na topení jak to jde a já v té ledárně nejsem schopná vegetovat,“ lákala Zuzka.

„Proč do kavárny, můžeme jít ke mně, mám tam teplo a naši už poslali prezent na vánoce,“ podivil se Luboš, ale Zuzka to hned zamítla: „Žádný takový, známe to, naliješ do mě ten domácí šedesátiprocentní zapalovač a já pak nevím co dělám.“

„Stejně se divím,“ začal Luboš a pak změnil směr hovoru: „Víš co? Jde se ke mně, tekutý trnky nemusíš, ale o něčem si musíme povykládat a to nejlépe v teple. Tak co, jdeš?“

„Co mám s tebou dělat,“ povzdychla si Zuzka a hned se zvědavě ptala: „A o čem si musíme povykládat?“

Chytil ji pod paží a zrychlil krok: „Dělej, přidej, nebo bude z tebe rampouch a budu tě muset rozehřívat nad vařičem.“